
Zatímco nad Evropou poletoval prach z vulkánu Eyjafjallajökull na Islandu, severomoravští orienťáci létali po třetihorní sopce za humny Otic ve Slezsku.
3. kolo jarního žebříčku nás zavedlo do jednoho z nejatraktivnějších terénů Slezska. Rozsahem nevelký kus lesa, s množstvím porostových detailů, výškově členěný umělými terénními tvary, prošpikovaný kontrolami, se měl stát dějištěm mírně prodloužené krátké trati pořádané TJ Opava – oddílem orientačního běhu. Propozice slibovaly příměstský les, ale to byla pouze rafinovaná past na nováčky, kteří zde dosud neběhali. Jediné co připomínalo obvyklý les, bylo množství vyzrálých šlahounů ostružin, které jsou po zimě pěkně zdřevnatělé a tak se zárukou škrábou do krve.
Sportovní klub OB Ostrava měl na soupisce „neskutečných“ 40 startujících. Někteří nadšenci přišli vyklusat derniéru Mistrovství ČR na dlouhé trati a snad i proto nikdo z MOV nedosáhl ve výsledcích na místa nejvyšší. Ozdobou byli nečekaně výkony Josefa a Jarky s druhými místy, dále celá řada třetích a čtvrtých míst. Na druhé straně pozorný čtenář výsledků odhalil, že Kristýně neunikla poslední příčka, i když měla nejrychlejší doběh z kategorie. Podobně trojka začátečníků v H10C nechala zbytek startovního pole před sebou a rozhodli se pomalu sbírat zkušenosti. Lenka oslavila narozeniny pěkným 3. místem. Martina podala profesorský výkon, když po svižném začátku zvolnila a v druhé polovině běžela jen to, co bylo potřeba, aby udržela své 6. místo. Filip na 1. a 6. kontrole pohřbil naděje na stupně vítězů. Pavlíka i Tomáše snad potěšila 3. místa, i když u obou mohly být větší ambice. Pavlík na 16. kontrole zamával stříbru a dva pomalé mezičasy připravily Toma o vítězství.
Zátočiny říčky Hnozdnice v probouzejícím lužním lese, stopy koní a terénních čtyřkolek, malá zmije bez hlavy, zbloudilý srnec a spousta otrhaných lidiček v pestrých oblečcích zmateně pobíhajících sem a tam, to vše se dalo vidět v neděli okolo oběda za fotbalovým hřištěm u Otic. Jen ty hlávky zelí chyběly. V roli diváka a pyšného dědečka nás navštívil Jarda, bývalý předseda a zakládající osobnost klubu. S úsměvem na tváři vychutnával nejen krásné počasí, ale i setkání s věčně mladými starými známými. Orientační běh je totiž jako rýma – chytne a nepustí.

Pro oddílové stránky
Jindra, Otice ve Slezsku.
JINDŘICHU!! Říkal jsem ti, ať tu fotku smažeš, ne ať ji dáš na web. A hlávky zelí v dubnu nebudou ani na otických polích, s tím nic nenaděláš, budeš muset jít do supermarketu. Ale jinak pěkný., jsem zvědav, co napíšeš o nočáku. Vašek
Jindro, piš, pošlu Ti přihlášku do Klubu spisovatelů. Je to skvělé.
VÁCLAVE !!! To bude nějaká chyba v komunikaci. Ty jsi asi říkal „smaž to tam “ a já slyšel „namaž to tam “ tak jsem si myslel, že to chceš pověsit na stránku. Navíc já to ani neumím. Na to mám „správného člověka“.
.
Tak koho urazím nyní…