RSS na
Příspěvky
Komentáře

Vzhledem k mé zdravotní indispozici (na CVČ 2009 jsem si pochroumal kotník, a ve finále MČR v Blansku si přivodil recidivu) jsem šel na popud lékařského dozoru do sebe a opravdu ty následující dva měsíce nic nedělal. Protože jsem již začal pociťovat abstinenční příznaky z běhání, a zejména závodění, rozhodl jsem se zkusit aktuální zdravotní stav kotníku na oddílovém přeboru. Zároveň mne samozřejmě lákal nový atraktivní prostor Hornického muzea a přilehlého okolí. 

Sobota 14.11.2009 se opravdu vydařila; bylo nádherně slunečno a tyto ideální podmínky přilákaly značnou část SK. Shromaždiště bylo velmi citlivě vybráno a odpovídalo významu závodu. Stavitel tratí Jirka R. připravil pro závodníky tři tratě odlišené délkou a náročností. Časový rozvrh byl dán propozicemi a opravdu se dodržoval!!! Ve 13:30 vyběhl první závodník na trať. Organizace, díky kvalitnímu personálnímu obsazení, klapala jako dobře namazaný stroj.

Já jsem dostal přidělen startovní čas 17. V průběhu převlékání jsem si stanovil základní plán spočívající v tom, že trať pouze obejdu a kotník nebudu výrazněji zatěžovat; tento plán při rozcvičování doznal změnu v tom, že zkusím poklusat, možná i něco popoběhnout. Při pohledu na startovku se opět plán změnil. Dvě minuty za mnou šel Marcel J. a já nechtěl, aby mne doběhl na třetí kontrole. Takže běh pokud kotník a síly vydrží.

Jakmile se ozval pokyn startéra Jirky R., svižně jsem vyrazil směrem k první kontrole. Hustník svítil už z dálky a nedal se opravdu přehlédnout Na druhou kontrolu nám stavitel přichystal malou léčku v podobě plotu kolem areálu muzea. Tedy ven pěkně branou a po cestě mírně do kopce na odval. Hlídal jsem si vzdálenost a potom odbočil vpravo do svahu. Za hranou by mělo být údolíčko s kontrolou. A richtig. Trojka mohla být jednoduchou azimutovou záležitostí nebýt opravdu téměř neprůchodného buše z křídlatky vyztužené ostružinami. Hledaje alespoň trochu prostupnější cestu mírně jsem se odchýlil, ale po korekci je kontrola moje. Na čtverku beru hrubý azimut a předpokládám, že žlutou louku nemohu minout. Jojo, je tam a za ní kupka s kontrolou (stejně si ale myslím, že ten tvar tam Jirka narychlo vytvořil-domapoval, aby měl na co dát kontrolu). Na pětku stejnou cestou zpátky do areálu k patě betonové zdi. OK. A teď na šestku; ta už je v lese. Pořádně se podívat kudy nejlépe. Svah je prudký a schody zcela nepravidelné výšky i šířky. V půlce kopce už nemohu, přešel jsem do klusu a pak do chůze (absence tréninku je teda opravdu znát!!!). Na dohled oplocenky podél hustníku a jáma tam opravdu je, i s kontrolou. Rychle na cestu kousek po odbočce a šikmo do terénu – jáma jako vyšitá. Cesta na osmičku je jasná; obíhám oplocenku zleva (vpravo je hustník, i když je vzdálenost opticky kratší). Kousek do zeleného a už vidím studnu; kontrola je však přímo v ní, takže hup na okraj a hup dolů (uvnitř je kluzko, takže jsem se pěkně natáhl a hup zpět na nohy), narazit a pryč. A vidím přibíhajícího Marcela – tak tedy až do 8. kontroly vydržely mé dvě minuty. Cestou na devítku jsem se mírně odchýlil , jáma musí být vpravo od výrazných stromů, takže opravdu jen minimální, tj. sekundové zdržení. Marcela už vidím s hodně velkým odstupem. Desítku sbírám bez problému – nejdříve po vrstevnici, potom přes suchou rýhu a cca 5 m zpátky je jáma s lampionem. Cesta na 11. kontrolu je do kopce a z větší části po cestě. 50 m za vidlicí odbočuji po vrstevnici do terénu – vývraty, prohlubeň a jáma, tam se s Marcelem opět setkáváme. Postup na dvanáctku do nezmapované části terénu je poznamenaný chybným rozhodnutím jít po čáře. Terénní tvary a neschůdnost svahů údolí mne donutily k odklonu až téměř k plotu areálu, tj. hodně na východ. Marcel volil vrstevnicovou částečnou obíhačku a situaci odhadl mnohem správněji. Nakonec jsem se vyškrábal na cestu a kousek pod ní sebral kontrolu v prohlubni. Nikde nikdo, vlastně ne úplně u kontroly jsem potkal Peťu Š. Na 13 byl přímý postup zpět přes údolí, a tam se mi opravdu nechtělo. Volím obíhání po vrstevnicových cestách. Hlídám si tvary napravo. Zákop, prohlubeň – odbíhám kolmo na cestu a je tam jáma s kontrolou. Čtrnáctá kontrola se zdá jasná na cestu, pak zarostlá mýtinka a prohlubeň. Realizace byla však obtížnější, zřejmě jsem mýtinku vůbec nepostřehl a zastavil se až pod druhým hliněným srázkem. Pak už azimut a narazit kontrolu. Patnáctka je poměrně jednoduchá, podél velkých prohlubní k malé prohlubni na prodloužení údolíčka. Tady se opět setkávám s Marcelem. Cesta na šestnáctku je v podstatě po cestičkách až k průchodu do areálu. Bezproblémová orientace, ale jasně vidím rozdíl v jistotě a rychlosti běhu. Kontrolu v pravěkém ležení mám za sebou a mířím ke sběrce, správně ji identifikuji, razím a supím k cíli. Tak a mám to za sebou, kromě jednoho špatně zvoleného postupu a jedné dohledávky jsem s výkonem spokojen; a důležité je, že kotník vydržel.

Myslím, že letošní přebor byl na kvalitativně vysoké úrovni. Nová mapa, zpestřená partiemi, na kterých byli lvi, tj. bez kresby, a hezky postavené tratě i bezchybná organizace, to vše muselo uspokojit opravdu každého.

Na této vydařené akci bylo značně pozitivní, kromě jiného, i zjištění (možná subjektivní), že průměrný věk orientačních běžců snad již nebude stoupat. Zastoupení mladší a nejmladší generace se mi zdálo býti velmi uspokojivé.

A ještě jednou díky Josefovi J. a Jirkovi R. za zmapování. Zbyňkovi Ž. za nakreslení (škoda jen, Zbyňo, že neznám A. Cerruttiho 🙂 ), na kterého se odvoláváš). A znovu Jirkovi R. za technické i organizační zabezpečení.

PS. Další využití prostoru bude předmětem uvažovaného společného projektu SK OB a HMO. To však bude vyžadovat ještě spoustu práce a času.

Petr Jelínek

Komentáře jsou uzavřeny.