Napsal Petr
Ani tento víkend si moravskoslezští orientační běžci neodpočinuli – v sobotu i neděli nás čekaly dva závody na krátké trati.
Sobotní mistrovství kraje na krátké trati uspořádal oddíl OOP na svazích kopce Hanuše kousek západně od zámeckého města Hradce nad Moravicí. Na samotný hradecký zámek měli všichni účastníci krásný výhled z nadstandardního shromaždiště v sálu hotelu Belaria, jehož název odkazuje na malebné údolí Moravice. A je to možná právě možnost pozávodní procházky, která na závody přilákala rekordních 57 členů oddílu. Nebo to byly řízky s šťouchanými brambory za 170 peněz?
Že nic nebude zadarmo, to závodníci poznali už cestou na start. Šplhat se už před startem na laně, na to nejsme v našich terénech moc zvyklí. Samotný závod byl rychlý a zběsilý. Tratě se velmi často křížily, takže bylo místy náročné udržet koncentraci. Terén mile překvapil. Z většiny se jednalo o krásný vzrostlý les a neprůstřelné opavské hustníky se letos nekonaly. Snad jen okolí zbytků pevnůstky šance se do dalo zamotat do šlahounů. Tratě nabídly mimo spleti krátkých postupů také několik delších, kde stálo za to se nad volbou déle zamyslet. Mnohdy se vyplatilo hluboké strže raději zeširoka oběhnout, jindy raději zatnout zuby a vrstevnice si vyšlápnout. Osobně se mi závod velmi líbil.
Celkem sedm našich členů zaznamenalo medailová umístění:
D20: 1. Hanka
H10F: 1. Marek; 2. Honza
H12: 3. Maty
H16: 3. Franta
H18: 3. Tonda
H20: 2. Michal
Nedělní závod na Šumbarku již oslovil podstatně menší množství MOVáků. Někteří se dokonce v sobotu nechali slyšet, že lyže už schovali na půdu, takže raději zůstanou doma. Zkušení pořadatelé z Havířova sice umí poručit větru a dešti, ale s teplotami jim to zatím moc nejde. Závodníky tedy přivítaly maximálně dva stupně celsia a místy chumelenice. Naštěstí nám HAVrani také zajistili na ochranu před povětrnostními podmínkami sál, který tentokrát připomínal svatební shromáždění. Snad jsme místnost opustili v lepším stavu než průměrní svatebčané.
Ač byl terén o poznání rovinatější než v sobotu, také zde hrály prim vrstevnice. Les je totiž protkán spletí velmi členitých údolíček, takže bylo nutné buď počítat terénní zářezy, nebo se spoléhat na hrubý odhad a štěstí. Závodníci náročnějších kategorií dostali šanci také rozklíčovat složité terénní tvary bývalé pískovny. Mimo údolíčka a občasné hustníky bylo nutné pečlivě kontrolovat směry. Někteří zkušení borci ujížděli od zamýšlených azimutů tak, že začali pochybovat o správnosti mapy. Ale ta se plete jen málokdy. 😉
Posledního záchvěvu zimy jsme se nezalekli a stejně jako v sobotu z Havířova odvážíme sedm medailových příček:
D14C: 2. Gabka
D45C: 1. Vlaďka
H12C: 2. Maty; 3. Alexandr
H45C: 1. Martin
H55C: 1. Aleš
H75C: 2. Pavol