Moravskoslezskému kraji začala o-sezóna o něco později, ale o to intenzivněji. Sedmiměsíční maraton závodů odstartoval v sobotu v Chlebovicích u Frýdku-Místku. Centrum pro 275 přihlášených závodníků bylo na místním fotbalovém hřišti, které už jsme jednou před lety otestovali na nočním závodě. Počasí přálo, na konec března bylo neobvykle teplo, občas dokonce vysvitlo sluníčko.
Závod se běžel převážně po loukách, pouze sem tam se vběhlo do nějakého remízku, do pořádného (a pořádně zarostlého) lesa se dostaly jen ty nejdelší kategorie, což řadu závodníků vůbec nepotěšilo. V kombinaci s neolistěnými stromy byly kontroly vidět na slušnou vzdálenost. Klíčem k úspěchu tak bylo na kontrole srovnat mapu, v dálce se zafixovat na svůj lampion, schovat mapu do trenek a prodat atletickou přípravu…
Z Ostravy nás na zahájení sezóny dorazilo 53! (Že by nový klubový rekord?) Ve slušné konkurenci se nám v nových dresech poměrně dařilo:
D21: 2. Kiki, 4. Terka
D35: 3. Lenka
D45: 1. Vlaďka
H10F: 2. Marek
H12: 5. Marek
H14: 2. Adam
H16: 6. Matěj
H21: 4. Honza
H65: 3. Jarda
H75: 6. Pavol
Neděle nás přivítala velmi chladným ránem, teploměr ukazoval kolem 6 °C, což je samozřejmě ideální teplota na to, vypravit se do Beskyd, kde O-Runnaři připravili druhé kolo krajského žebříčku. Konkrétně se běželo v obci Bílá, která je známou lyžařskou destinací. Od loňského podzimu je ale dobře známá i orienťákům, když se zde běžely dvě etapy Czech O-Tour. A právě do tohoto terénu byla situována krátká trať oblastního žebříčku. Při příjezdu nás vítaly poměrně rozsáhlé zbytky sněhu na sjezdovkách, a tak panovaly obavy, jestli pozůstatky zimy nezůstaly i pod hustým smrkovým krytem. Sníh se na(ne)štěstí už zcela rozpustil, a přispěl k obzvlášť nacucaným bažinám. Kromě horských potůčků a bažin na nás čekaly i partie kopcovatého vzrostlého lesa, ale i velmi těžko průchozí oblasti hustníkových labyrintů.
Kdo byl na Bílé v říjnu, se určitě obával, že závod bude stejný masakr. Ten se ale nekonal, stavitel tratí celou koncepci otočil, takže se tentokrát začínalo stoupat přes bílý les a těžké hustníky zůstaly pro seběh, což se ukázalo jako výrazně běžecky přívětivější varianta. Mapově to byla oproti sobotě otočka o 180°, kontroly byly opravdu velmi zašité mezi mladými smrčky, bylo potřeba se k nim poctivě domapovat, každé drobné podcenění bylo tvrdě potrestáno. Celkově byly tratě velmi dlouhé, někteří si do tréninkového deníku mohli zapsat spíše klasiku 🙂 ale v takto krásném terénu lepší delší než kratší 🙂
A naše výsledky?
D21: 3. Terka, 6. Hanka
D35: 3. Eva
D45: 1. Vlaďka
D55: 5. Jarka
H10F: 3. Honzík
H10: 4. Tom
H12: 2. Maty
H14: 1. Adam
H18: 1. Tonda
H21: 2. Honza
H45: 6. Honza
H55: 6. Aleš
H65: 3. Jindra, 4. Jarda, 6. Josef
H75: 4. Pavol, 6. Jirka